Zkušenosti z petičního stánku

Několik dní jsem postával u petičního stánku petice proti kvótám na přijímání uprchlíků. Ač sám pomáhám křesťanským syrským uprchlíkům, myslím si, že povinné nařizování uprchlíků, bez možnosti ovlivnit jejich složení, je zlo.

Tato interakce mi dala několik zajímavých poznatků:

1. Jsme skutečně národ rasistů a xenofobů. Největšími rasisty a xenofoby jsou matky s dětmi a paní ve středním a vyšším věku. Nechápu, proč Thor Steinar a jiné značky necílí na těhotenskou módu. Ale teď vážně. Žádní rasisté ani xenofobové ke stánku nepřicházeli. Všichni to byli milí a slušní lidé, kteří si uvědomují nebezpečí bezhlavého míchání nekompatibilních kultur a sebevražedného přijímání mladíků se smartphony, tablety a s odporem k práci, vzdělání a naší kultuře. Často se jednalo o lidi vzdělané, kteří se s námi dělili o zkušenosti ze svých cest po různých evropských i neevropských zemí, a nelze rozhodně říci, že muslima neviděli ani z vlaku.

2. Nemám sice statistiku těch, co podepsali, ale vypadá to, že mezi petenty budou převažovat ženy. Samotné matky s dětmi chodili často, stejně tak starší dámy, ať už samotné, nebo ve skupině. Pokud šel kolem pár, byla to většinou žena, která rázně přitáhla muže za ruku se slovy „Karle, pojď to tady podepsat, nebo jsi bez večeře.“ Je to pravděpodobně tím, že ženy dobře ví, co by je v případě islamizace naší země čekalo a vůbec se jim to nelíbí. Snad my muži projevíme neméně odvahy v budoucnosti, pokud už nepůjde „jen“ o poklidnou petici.

3. Drtivá většina lidí je našemu počínání nakloněna. Mnoho lidí prochází kolem ve spěchu, ale z jejich reakcí je vidět, že je téma petice zajímá. Někteří se po ujití pár kroků zastavují a vracejí. Mnozí nám vyjadřují velikou podporu. Jiní proběhnou a volají „už jsem podepsal včera“. Za půl dne jsem zaznamenal asi čtyři osoby různého pohlaví a věku, které kolem prošly a kroutily hlavou. Ale možná si jen spletli téma petice, jako jeden pán, který na nás nastoupil velmi rázně s otázkou, zda si tedy vezmeme nějakého přistěhovalce domů, a pak se zjistilo, že nás považoval za neexistující petici na podporu přijímání uprchlíků a rád podepsal.

4. Lidé jsou natolik na naší straně, že padají nabídky na podpisy „za tátu“, a „už jsem podepsal jinde, ale rád podepíšu stokrát“, které samozřejmě odmítáme. Vždy dáme radu, že je třeba „tátu“ přivést, nebo si vzít arch domů, ale že chceme zvítězit férově a že jsme přesvědčeni, že se tak stane.

5. Nejčastějším povzdechem a obavou lidí je „jen aby to k něčemu bylo“. Na což vždy říkám, že čím víc nás bude, tím více politici budou cítit tlak. O morálním profilu naší politické reprezentace si iluze nedělám, ale každý chce být znovu zvolen, že?

6. Procházející muslimové na nás vrhají zlé pohledy, případně si nás fotí na mobilní telefony. Muslimské ženy na nás pokřikují „dělejte si, co chcete, stejně vám to nepomůže“, což jasně vyjadřuje jejich postoj. Nejvíce mrazí z toho, že asi mají pravdu…

7. „Sluníčka“ těžce podceňují lidi a pohrdají jimi. Měl jsem asi pět diskuzí s lidmi, kterým se petice z určitého důvodu nelíbila. Zabředli jsme do otázky situace na blízkém východě, ale i v některých evropských zemích, protřepali Korán, hadísy, Bibli, pobavili se o historii, Sykes-Picotově dohodě, křížových výpravách a odlišnosti mentalit. Pod tíhou argumentů se vždy nakonec uchýlili k prohlášení „No jo, je vidět, že Vy máte ty názory alespoň podložené, ale uznejte, že tady ty lidi – máchnutí rukou směrem k frontě podepisujících lidí – tomu vůbec nerozumí a podepisují z xenofobie, iracionálního strachu a české malosti.“ No, přiznám se, že já mám dost pokory, abych se nepovažoval za výjimečného, a tím pádem předpokládám, že většina podepisujících má stejné, ne-li větší, znalosti a zkušenosti jako já (což je z jejich komentářů často zřejmé). Pohrdat těmito lidmi, považovat je za hloupé, neinformované a nezkušené, mi připadá jako neskutečná drzost a domýšlivost…

K tomu, že petici, která v tomto roce dosáhla po třech týdnech nejvyššího počtu podpisů s dosud podaných, a loni by na pomyslném žebříčku skončila třetí (a to jen zatím), média, včetně veřejnoprávní televize ostentativně ignorují, se snad již nemá cenu vyjadřovat.

Bez ohledu na přístup (j)elit názor lidí funguje, zatím zaznívá pouze v petici, ale mám z reakcí většiny lidí, se kterými mluvím nejen u petičního stánku, pocit, že brzy tyto názory zazní silněji, hlasitěji a že se nebude jednat „jen“ o podepisování petice…