Nesmyslná a právně vadná směrnice, omezující zbraně, prošla Evropským parlamentem. Máme posledních 15 měsíců svobody?
Evropský parlament schválil směrnici regulující zbraně. Směrnici musí schválit Rada ministrů, ale tam se neočekává žádná možnost tento „vyjednaný kompromis“ zvrátit. Následně je 15 měsíců na implementaci do národního zákona a poté, i kdyby naši zákonodárci byli natolik odvážní, aby se diktátu nepodřídili, nastane přímá účinnost směrnice.
Základním problémem této směrnice je, že popírá princip subsidiarity, tedy, že o věcech má být rozhodováno vždy na té nejnižší možné úrovni. Je možné řešit směrnicí technické požadavky na vozidla, pokud se pohybují po různých členských státech, ale není možné řešit směrnicí rychlostní limity v jednotlivých zemích. Protože zatímco technický stav vozidla ovlivňuje občany zemí, přes které se auto pohybuje, rychlostní limity v dané zemi je nijak neovlivňují.
Vadí Němci, že v ČR může jezdit maximálně 130? Nemusí sem jezdit. Bojí se Čech „silničních pirátů“ prohánějících se po německých dálniích neomezenou rychlostí? Nemusí jezdit do Německa. A obdobně, bojí se Portugalec, že ozbrojení Češi po sobě na ulicích střílí? Nemusí jezdit do ČR. Vadí Čechovi, že ve Francii, nebo Německu nemůže mít střelnou zbraň a je tak potenciální obětí multikulturního obohacení? Nemusí do těchto zemí jezdit.
Směrnice se s touto námitkou pokouší vypořádat úvahami na téma, jak určité druhy zbraní (například ty smrtelně nebezpečné zásobníky na 30 nábojů) mohou ilegálně cestovat mezi různými zeměmi a proto je třeba celounijní regulace. Je zřejmé, že takovouto pofiderní argumentací je možné dosáhnout harmonizace jakékoliv otázky, takže časem i délky nožů (protože co když je někdo nelegálně převeze do zemí, kde jsou zakázané?). V této souvislosti je až absurdní, jak se představitelé EU bojí nelegálního přesunu „smrtícího zásobníku“ vyrobeného v ČR do Francie, ale současně zcela ignorují propustnost vnějších hranic. Ze zemí, kde koupíte plně automatický kalašnikov i bazuku, proudí volně a nekontrolovaně tisíce lidí, kteří navíc mají s používáním obojího značné zkušenosti.
Monho našich unijně-konformních myslitelů obhajuje směrnici jako „citlivě vyjednaný kompromis“ mezi různými přístupy různých zemí. Pomiňme tedy to, že v této otázce žádný kompromis vyjednáván být neměl, protože je to čistě věcí národní svrchovanosti, a podívejme se na tento argument. Takže když manželce oznámím, že si budu domů vodit šest milenek, ona bude dělat všechny domácí práce a platit veškeré výdaje, má být nakonec spokojena s „citlivě vyjednaným komrpomisem“, kdy budu mít milenky jen dvě, budu si za své kupovat pivo a brambůrky a občas vynesu koš?
Dalším oblíbeným argumentem je „A jak vás to postihne. Vždyť to není zas tak hrozné. Takové zbraně nepotřebujete.“ No, kde začít. Zaprve postihne to mladší ročníky. Pokud bude implementována možnost „ponechat si, co už máme“, je to jen pro současné majitele a držitele zbrojního průkazu. Mladší ročníky mají smůlu. Hle, proklamovaný zákaz diskriminace podle věku v praxi. Podstatné je, že svoboda není o tom, co člověk potřebuje. Stejně tak by se EU za chvíli mohla ptát (a dost možná bude), k čemu že lidé potřebují šestiválcové motory, letecké modely, vířivky, nebo byty a domy nad 300 m2 výměry. A bude regulovat i tyto oblasti, protože když zakáže vířivku, pořád se přece ještě můžete koupat ve vaně...
Nicméně za nejpodstatnější považuji první argument, tedy že o této oblasti nemá rozhodovat EU, ale národní zákonodárci. Pokud se nám jejich přístup k dané problematice nebude líbit, můžeme jim to připomenout ve volbách. Pokud se nám ale nelíbí, jak rozhodují němečtí a francouzští zákonodárci, můžeme co? Aha, mohli jsme. Před třinácti lety. Říct ne.
Protože zásobníky a sklopkami to neskončí, zbraně budou omezovány více a více, až žádné nebudeme mít. Němci už nás jednou donutili odevzdat zbraně. Brzy nato přišla totalita a lidé byli posíláni do vyhlazovacích táborů. Ano, v takové situaci dnes určitě nejsme. Ale nemůžeme se do ní dostat? Jistě, že ne, namítnete. To by lidé přeci nedovolili. Oni by se tomu přeci vzepřeli. Kdyby bylo nejhůř, tak i se zbraní v ruce. Moment. S jakou zbraní? S tou, co už dávno museli odevzdat?
A pár motivačních videí.
https://www.youtube.com/watch?v=Co7uxKSojCE
https://www.youtube.com/watch?v=ad8cLHuEIdY
