Zprivatizujme Šumavu

„Ochrana přírody dnes  zajímá jen městskou střední vrstvu, protože ta v ní nemusí žít“. Tolik Sir Humphrey v seriálu „Jistě pane Ministře“. Problém lesů na Šumavě je jediný, bohužel pro ně se jedná o „veřejný“ majetek, tedy o majetek všech a současně nikoho. A nastává známý příklad péče pána a správce.

Mám přírodu rád a na Šumavě jsem mnohokrát byl. V současném sporu různých pohledů na kůrovcovou kalamitu neznám „vědecky správné“ řešení. I když mám poměrně dost informací, netroufám si zaujmout jednoznačné stanovisko zjednodušeně vyjádřené větou „kácet, či nekácet“.

Troufám si však tvrdit, že rozumím lidskému jednání a jeho motivům. Národní park Šumava je všech a současně ničí, proto se všichni cítí povolání řešit jeho „problém“. O směřování národního parku pak rozhodují různé zájmové skupiny. Místní obyvatelé se cítí povolání svoji „příslušností“, ekologové domnělým monopolem „boje za práva přírody“, politici svým „mandátem“ a vědci údajnou „znalostí problému“. O zákonném rámci pak rozhodují politici hlavně s ohledem na znovuzvolení – lze získat více hlasů v ekologických uskupeních, nebo bilboardovou kampaní, placenou vděčnými sponzory, kteří mají na Šumavě své zájmy?

V konečném důsledku jde každému o peníze. Za dřevo, pozemky, publicitu. Každá ze stran slouží něčím zájmům a nejnebezpečnější jsou ti, kteří si namlouvají, že neslouží. Veřejná diskuze je v mnoha oblastech tím nejhorším způsobem, jak rozhodnout. „Správce“, který nevlastní ani metr čtvereční území, o kterém se rozhoduje, bude rozhodovat jinak, než právoplatný vlastník. Je tedy privatizace Šumavy příliš bláznivým nápadem?

Tuším, že většina z čtenářů si pod slovem „privatizace“ představí kolony náklaďáku plně naložené dřevem a mnohapatrové betonové skelety budoucích hotelů, vyrůstajících na holinách. To už je lepší tam nechat ty přidrátované ekology a strejdy s motorovou pilou. Jenže soukromé vlastnictví málokdy vede k devastaci, spíše naopak. Veřejné vlastnictví je to, co devastovalo výrobní podniky, zdražuje a znekvalitňuje dopravu, a vyvolává problémy s ochranou kulturního a přírodního dědictví. Šumava tak v některých oblastech připomíná měsíční krajinu, podobně jako některé chátrající kulturní památky.

U soukromých vlastníků totiž funguje konkurence. Chovám se tak, že to lidem prospívá? Pak i já prosperuji. Zachování turistického ruchu podmíněného kvalitou přírody je evidentně v zájmu soukromníka. Vystavit všude hotely místo lesa? A kdo a proč by do nich potom jezdil? Navíc by různá řešení kůrovcové kalamity mohla být zkoušena na různých místech a ukázalo by se, které řešení funguje. I ekologové by snad uvítali, kdyby měli možnost zakoupit pár hektarů lesa a udělat z nich bezzásahovou zónu. Já bych si určitě pár stromů koupil.

Je pravda, že by kůrovec přelétával, jenže to už jsme v oblasti nedokonalého vymáhání vlastnického práva, kdy řešením je, že svojí blbostí způsobenou škodu na cizím majetku musí vlastník nahradit. Dnes budeme škody na sousedním majetku hradit my všichni pomocí svých daní. Neplatíme tedy za svoji blbost, ale za blbost jiných.